V roce 1449 byla proti své vůli provdána za krutého šlechtice Jana z Lichtenštejna, jenž ovdověl. Do manželství vstupovala bez lásky a s obavami. Právem - zlý manžel ji psychicky i fyzicky týral, o čemž svědčí korespondence. Ani otec, ani bratr jí však nemohli pomoci - tehdy bylo nemyslitelné, aby se žena vzepřela manželovi, byť s ní zacházel sebehůř. Záminkou k ukrutnostem se Lichtenštejnovi pravděpodobně stalo Perchtino věno, které měl po svatbě získat. Oldřich II. prý ale s vyplácením otálel. Nebohou Perchtu vysvobodila až manželova smrt. Jako vdova se natrvalo uchýlila k bratrovi Jindřichovi IV. z Hradce, kde se stala "dobrou vílou panství". Kruté životní zkušenosti prohloubily její pochopení pro neštěstí druhých; vykonala mnoho milosrdných skutků. Její zásluhou také v Hradci vyrostla část zámku, za což prý chudým vždy o Velikonocích přilepšovala - rozdávala teplé pokrmyvčetně sladké kaše. Toto "nasycení chudých"se v Jindřichově Hradci stalo uznávanou tradicí. Perchta zemřela roku 1476, smrtí ale její samaritánská činnost údajně neskončila.Zakrátko po pohřbu Perchtu mnozí zahlédli jako průsvitné zjevení v bílých šatech. Objevovala se pokaždé s klíči za pasem, vždy v sídlech Vítkovců. Pokud jí na tváři zářil úsměv a na rukou měla bílé rukavice, zvěstovala rodu štěstí. Černé rukavice a smutný pohled přinášely neštěstí nebo smrt; červené požár. Bílá paní milovala děti a potomky příbuzných chránila. Když chůvy usnuly a nemluvňata plakala, vždy je potají konejšila. Zvláště si oblíbila posledního Rožmberka Petra Voka.V Jindřichově Hradci se objevila před smrtí posledního zámeckého pána z Hradce, Jáchyma Oldřicha. V rudých rukavicích ji prý zahlédli před ničivým požárem zámku v roce 1773. Druhou ženou, jež mohla sloužit za předlohu jindřichohradecké bílé paní, je Markéta z Hardeka, druhá manželka Jindřicha II. z Hradce. Měli spolu čtyři syny a dceru. Po smrti manžela se vdova s dcerou uchýlila do kláštera v Českém Krumlově. Do Hradce prý přijížděla na návštěvu vždy bíle oděná . Je možné, že rozdávání pokrmů chudým na Zelený čtvrtek souviselo s její zbožností a byla to ona, kdo tuto tradici v Hradci zavedl. Zemřela v Krumlově roku 1369.